MORAVSKÁ SVATBA NA EKOFARMĚ
FOTO: Víťa Malina

MORAVSKÁ SVATBA NA EKOFARMĚ

Příběhy
AUTOR: Karolína Lišková
DATUM: 26/08/2019

Koláče, slivovice, víno, cimbálovka a nekonečná pohoda. Přesně takhle to vypadalo na veselce Pavly a Marka. Ti se brali letos v červnu uprostřed přírody, kterou oba milují, na malebné ekofarmě, kde Pavla vyrostla. Jak zahradní slavnost v moravském stylu vypadala a jak nakonec dopadla?

Pavla je jedním slovem pohodářka. Bydlí v Praze a živí ji práce pro jednu americkou univerzitu a také profese PR manažerky. Pravidelně však dojíždí za tátou, mámou, sestrou, bratrem, babičkou a dědou na Ekofarmu Sádky v Kunovicích ve Zlínském kraji, kde strávila většinu svého dětství a dospívání, a je pro ni srdeční záležitostí.

„Naši tenhle pozemek koupili, když mi bylo šest let,“ vzpomíná Pavla. „Ona to byla úplná pustina a rodiče se museli zarostlou džunglí prosekávat mačetou,“ popisuje. „Rybník tady vybudoval dědeček, který je zemědělec a šlechtitel. Ten všechny stromy přerouboval a místo začal postupně zvelebovat,“ vypráví o začátcích ekologické farmy dcera majitelů. „Rodiče chtěli původně postavit jen penzion zaměřený na agroturistiku pro lidi, co mají rádi přírodu. Nakonec si to tady oblíbili zamilované páry a v průběhu roku se u nás konají desítky svateb.“

FOTO: Víťa Malina

S partnerem Markem se Pavla poznala před deseti lety na gymplu v Uherském Hradišti. „Nebyla to zrovna láska na první pohled. Dlouho jsme byli jen kamarádi, i když i k tomu kamarádství jsme se museli chvíli propracovávat,“ vysvětluje. „Později jsme oba odešli studovat do Prahy a sdíleli jsme společně studentský byt a nebylo to úplně jednoduché soužití, protože jsme spolu trošku bojovali,“ říká Pavla, která ještě v průběhu studii odjela na pobyt do zahraničí. „Marek mě navštívil ještě s jedním kamarádem a od té doby nám to začalo nějak více klapat. Stali se z nás přátelé a náš vztah postupně přerostl v lásku.“

FOTO: Víťa Malina

O ruku Marek požádal Pavlu loni v listopadu. „Byli jsme na dovolené na ostrově Tenerife a rozhodli jsme se, že vylezeme na nejvyšší horu Španělska Pico de Teide (Nadmořská výška 3718 metrů, pozn. red.) Byl to dvoudenní výšlap. První den jsme došli do chaty, která byla asi ve výšce 3000 metrů. Tam jsme přespali a ráno v pět, ještě za tmy, jsme vyráželi na vrchol. Marek je velký sportovec, do osmnácti let hrál závodně tenis, takže má dobrou kondičku, ale já na sporty moc nejsem a chození po horách zrovna není moje parketa, takže se o mě pokoušela výšková nemoc. Myslela jsem, že to vzdám a že tam ani nevylezu. Každou chvilku jsme museli zastavit, bylo mi špatně. Mělo to dost dramatický průběh. Poslední kapkou bylo, když mi zhasla čelovka a nic jsem neviděla. Nakonec jsme ale nějakým zázrakem vyběhli na poslední chvíli na vrchol. Začalo vycházet slunce a Marek vytáhl z batohu prstýnek a požádal mě o ruku. Byl to pro mě neuvěřitelně krásný a silný zážitek, na který nezapomenu do konce života.“

FOTO: Víťa Malina

Letos v červnu, jen osm měsíců po kouzelném a neopakovatelném okamžiku, který Pavla s Markem prožili na jednom ze španělských vrcholů, se vzali. „U nás na farmě se dělají svatby už více než deset let. Řadu z nich jsem viděla nebo se na nich podílela. Všimla jsem si ale, že lidé občas bazírovali na maličkostech, které pak nehrály vůbec žádnou roli, ale úplně je to ten den rozhodilo. Zažila jsem nevěsty, které plakaly, kvůli dortu, protože se roztekl, nebo kvůli výzdobě, kterou svědci nezvládli tak, jak ony chtěly. Z toho jsem se poučila a rozhodla se, že budu mít pohodovou svatbu. Máme totiž i takový vztah. Neřešíme nějaké hlouposti. Nakonec jsme uspořádali zahradní slavnost. Měli jsme 130 hostů a s rodinou a přáteli jsme si to užili.“

FOTO: Víťa Malina

PAVLA SI VYBRALA JEDNODUCHÉ SVATEBNÍ ŠATY. „Nemám ráda opulentní styl a nedokázala bych si představit, že bych měla princeznovské šaty. Obrátila jsem se proto na návrhářku Gabrielu Štulírovou z Uherského Hradiště, se kterou se znám už od dětství. Ještě na základce jsme spolu totiž chodily do výtvarného kroužku.“

SNUBNÍ PRSTÝNEK CHTĚLA PAVLA SLADIT SE ZÁSNUBÍM, KTERÝ MĚLA OD ŠPERKAŘKY LENKY KERLICKÉ Z 27JEWELRY. „Nechali jsme si proto vyrobit kroužky od zlatníka z Dílny Filip. Zatímco já ho mám ve tvaru větvičky a je z bílého zlata, Marek má na prstýnku motiv stromu a je z růžového zlata.“

OBŘAD MĚLI NA FARMĚ POD ZAHRADNÍ PERGOLOU. „Oddával nás evangelický farář Michal Vogl z Uherského Hradiště. Vyhlédli jsme si ho na svatbě kamarádů. Měli jsme s ním před svatbou tři schůzky, kde jsme se bavili o životě, o tom, co si myslíme o manželství, a také o tom, jak jsme se s Markem poznali. On to pak zapracoval do projevu, který si na obřad připravil. Bylo to krásné. Všichni byli chvílemi dojatí a chvílemi se smáli.“

PAVLA S MARKEM NECHTĚLI STROJENÉ FOTKY. „Chtěli jsme, aby se fotograf Víťa Malina zaměřil na momentky. Líbil se nám jeho styl. On dokáže skvěle zachytit děj svatebního dne. Navíc je fajn kluk. Nálada a atmosféra, kterou do toho vnášel byla úžasná. Všem bychom ho doporučili. S fotkami jsme velmi spokojení,“ říká Pavla a focení si také pochvaluje Víťa Malina. „Vždycky je pro mě moc fajn, když jsou lidi v pohodě, nic zbytečně nehrotí a prostě si jen užívají krásný den na hezkém místě se super přáteli. A přesně tak to bylo i na svatbě Pavly a Marka," vysvětluje fotograf a pokračuje. „Na farmě celý ten prostor hodně nahrává pohodovým svatbám. Každý si tam může najít nějaké zákoutí a rozhodnout se, jestli bude odpoledne trávit u stolu, nebo se válet v trávě. Díky tomu pak lidem zůstává mnoho energie a je na nich vidět, jak mají dobrou náladu. To je pak vyloženě radost fotit takové ty jednoduché momentky a skládat z nich příběh. Zároveň je tady i spousta možností pro portréty. Když si počkáte na super světlo, stačí deset minut a během procházky lesíkem a loukou je nafoceno. Bez stresu a zbytečných přesunů na jinou lokaci."

VIDEO NATOČIL JONÁŠ EDER. „Je to kamarád a má pro svatební videa neuvěřitelný cit. Navíc bylo super, že nás natáčel někdo, kdo nás zná, takže nás nenutil do nepřirozených póz a skvěle jsme se u toho bavili.“

NEJVĚTŠÍ PATÁLIE MĚLA PAVLA S DORTEM. „Na poslední chvíli mi totiž cukrářka, se kterou jsem byla rok domluvená, pečení dortu odřekla. Hledala jsem dále, až jsem po mnoha peripetiích přes sociální sítě našla jinou šikovnou pekařku. Ta však těsně před svatbou onemocněla. Zase smůla. To už jsem ale byla ve stresu. Nakonec mě napadlo, že oslovím kamarádku, která má cukrárnu v Hluku. Ona mě nakonec zachránila. Dort upekla. Byl čokoládový s kokosovým krémem, fíky a lesním ovocem a všem velmi chutnal.“

MÍSTO OBĚDA CHTĚLI MANŽELÉ RAUT. NAKONEC SE NECHALI PŘEMLUVIT A UDĚLALI DOBŘE. „Většinou se to u nás na farmě dělá tak, že se první jídlo servíruje a raut je až odpoledne. Rodiče proto chtěli, abychom to udělali stejně. Kvůli hostům, že se jim nebude chtít po polévce vstávat, aby si šli nabrat jídlo. A také měla máma strach, že by se u rautu tvořila fronta. Nakonec jsme tedy zvolili variantu společného oběda a bylo to rozumné rozhodnutí, které se nám osvědčilo. V rámci svatebního menu jsme měli na předkrm husí paštiku s portským vínem s brusinkami podle mámina receptu, potom klasickou polévku s játrovými knedlíčky a s nudlemi. Děda nám na ni dal domácí slepice, takže měla krásnou barvu. A potom jsme si pochutnali na vepřové panence ve slaninovém kabátku s demi-glace.“

SVATEBNÍ VÝZDOBU MĚLA NA STAROSTI PAVLINA SESTRA. „Ona ji na svatbách běžně dělá. Je moc šikovná a má pro to cit. Pořád něco nového vymýšlí, šije a háčkuje. Asi půl roku jsme si posílaly různé nápady, které pak zrealizovala. Ještě jsme spolupracovaly s Janou Mikulcovou, květinářkou z Ostrožské Nové Vsi. Ta mi udělala velkou kytku v bohémském stylu.“

PRO SVATEBČANY MĚLI PŘICHYSTANOU ZÁBAVU. „Pozvali jsme cimbálovku i dýdžeje, uspořádali jsme košt vína, měli jsme odpočinkovou zónu. Taky nám při obřadu a k prvnímu tanci zpíval jeden náš kamarád, který je velký showman, a večer nám zahráli další kamarádi, kteří mají kapelu s názvem 1flfsoap. Byl to krásný zážitek pro všechny. Skončili jsme druhý den o půl páté ráno a myslím, že všechno vyšlo, jak mělo. Svítilo slunce, byla dobrá nálada a máme krásné vzpomínky.“

A CO SLIVOVICE A KOLÁČKY, BEZ KTERÝCH SE ŽÁDNÁ POŘÁDNÁ MORAVSKÁ VESELKA NEOBEJDE? „Pálenka byla domácí od dědečka a malé koláčky, které jsou pro náš kraj typické, nám upekli ve Vlčnově (Vlčnovské vdolečky, pozn. red.).“

FOTO: Víťa MalinaFOTO: Víťa Malina