NÁVRAT DO MĚSTA: SVATEBNÍ OBŘAD V SECESNÍ VILE, NEBO PÁRTY VE FUNKCIONALISTICKÉ KAVÁRNĚ?

Když projdete vstupními dveřmi secesní Löw-Beerovy vily otevře se před vámi velkolepý prostor. Členitá a udržovaná zahrada s vodotryskem a prostornou terasou, kde se na jaře a v létě konají svatební obřady.

FOTO: Víťa Malina

„Od dubna, kdy všechno rozkvete to má samozřejmě velký půvab. Když není příznivé počasí, obřady se odehrávají v interiéru ve schodišťové hale. To je další krásné místo v naší vile,“ říká kurátorka a vedoucí pobočky Muzea Brněnska Petra Svobodová, která nás domem provází. Původně rodinná vila je totiž významnou brněnskou kulturní památkou. Byla postavená na začátku dvacátého století úspěšným továrníkem Mořicem Fuhrmannem. Tomu podnikatelský úspěch zajistila výroba tehdy úzkoprofilového zboží: plyše a především levnějších napodobenin perských koberců.

FOTO: Víťa Malina

Vraťme se ale zpátky k vile. „Ta je vybudovaná podle projektu vídeňského architekta Alexander Neumanna, což je autor nejméně desítky významných veřejných staveb ve Vídni (především bankovních domů). Prošel také školením v uznávaném vídeňském ateliéru Fellner & Helmer specializovaném na stavbu reprezentativních divadelních a lázeňských budov. A právě jeho zkušenosti a praxe se podepsala na stavbě vily. V jednopatrovém domě byly čtyři byty, celkem se 14 pokoji a 7 kabinety, 3 kuchyněmi, 2 koupelnami a 6 záchody,“ popisuje kurátorka Petra Svobodová.

FOTO: Víťa Malina

Po Fuhrmannově smrti prodali jeho dědicové vilu za 290 tisíc korun textilnímu magnátovi Alfredu Löw-Beerovi. Ten nechal ve třicátých letech pro svou rodinu – manželku Marianu a tři děti Hanse, Maxe a Gretu (pozn. red. Greta později provdaná Tugendhatová je investorka další významné brněnské vily a světoznámé památky UNESCO) částečně zrekonstruovat především prostor centrální schodišťové haly, která sloužila i jako kulturní centrum.

FOTO: Víťa Malina

„Prostor se odehrává ve dvou tónech, je to světlé dřevo se secesní řezbou a namořený tmavý jilm. Díky nepřehlédnutelnému světlíku, který pouští do hlavní místnosti denní světlo, má místo zajímavou atmosféru,“ vysvětluje Petra Svobodová. Rodina Löw-Beerova ve vile žila až do konce třicátých let, kdy uprchla před hrozící válkou. Po roce 1945 se sem už nevrátila. „Až do roku 2012 tady byl internát, byli tady ubytovaní kluci z průmyslovky, ale i děvčata z ekonomky a naposledy brněnští konzervatoristé,“ vysvětluje kurátorka.

FOTO: Víťa Malina

Už osmým rokem je vila jednou z poboček Muzea Brněnska a připomíná významnou etapu města, kterému se svého času dokonce přezdívalo moravský Manchester. Jeho tradice se totiž váže k textilnímu průmyslu. V posledních čtyřech letech se tady konají také svatby. Pro letošek jsou už termíny plné. Stále jsou ale ještě volná místa pro příští rok. Obřad ve schodišťové hale stojí od července letošního roku 6.000 a na zahradě 3.500 korun.

FOTO: Víťa Malina

Oprašujeme zlatou éru!
Naší další zastávkou je slavná meziválečná funkcionalistická kavárna ERA v Černých Polích, do které nás pozval Víťa Malina. „Tohle je ideální místo pro moderní městskou svatbu. Je to kavárna, ve které je hodně světla, krásný barevný interiér a která je navíc v klidné brněnské čtvrti,“ říká fotograf.

V kavárně, kde vás na první pohled zaujme sytě modré monolitické schodiště a litá červená podlaha, se konají menší, ale i větší veselice maximálně pro osmdesát svatebčanů. K dispozici je prostorná kavárna v přízemí, salónek v prvním patře i venkovní posezení.

FOTO: Víťa Malina

„Kavárna byla postavena podle návrhu architekta Josefa Kranze koncem dvacátých let minulého století pro Josefa Špunara. Zadání bylo sjednotit pod jednu střechu kavárenský, restaurační, ale i obytný prostor a pro tehdy čerstvého absolventa architektury Kranze to byla velká výzva. Na tu dobu vznikla velmi zajímavá a nadčasová stavba,“ vypráví Denisa Vardanová, která kavárnu provozuje.

FOTO: Víťa Malina

Za první republiky to bylo vyhlášené místo a podnik zažíval idylické období. „Lidé sem chodili rádi. Ve dvoře měl kavárník Špunar dokonce vlastní zahrádku, kde si pěstoval zeleninu, ovoce a bylinky, které následně zpracovával v kuchyni. K tomu se dnes pomalu vracíme a i díky našim hostům se snažíme oprášit tuhle zlatou éru,“ uzavírá Denisa Vardanová.