ADVENTNÍ SERIÁL S WEDDING FACTORY: ZAPOMEŇTE NA OBŘADY PODLE ŠABLONY!

„Ten by měl něco vypovídat o vás i vašem vztahu,“ vysvětluje Lucie, která už čtvrtým rokem vede společně s kolegyní Martinou úspěšný svatební podnik. „Mám pocit, že se v poslední době od obřadů ustupuje, přitom by to mělo být to nejzásadnější, co se ve svatební den odehraje,“ míní. Pro Martinu, která navíc vystudovala sociologii, je pak nepochopitelné, když snoubenci řeší oblečení, zábavu, do puntíku ladí výzdobu, ale přitom to nejdůležitější – obřad – opomíjejí. „Je to takový paradox,“ říká a doporučuje obřad řešit, jako důležitý bod v rámci svatebních příprav a pečlivě se na něj připravit. Stejně také radí nepodcenit výběr oddávajícího. „Většina párů na nás na první schůzce vyhrkne: Jasně, chceme civilní svatbu! Všichni totiž mají v paměti zafixované to klišé, buď starostu v obleku, který je seriózní a sype z rukávu otřepané fráze, nebo faráře v ornátu, což pro mnohé znamená šíleně dlouhou svatbu v kostele, kde se musí modlit, ale do toho se mnohým nechce. Je pro ně tedy přijatelnější starosta,“ vysvětluje Lucie.

FOTO: Marcela Bartůšková

„Snoubenci ale třeba nevědí, že existují i nějaké alternativy, po kterých jako svatební koordinátorky saháme velmi rády,“ popisuje Martina. „Nám prostě vadí, když nejsou obřady individuální a vycházejí z nějaké šablony. Mnohdy se to na svatbě velmi podepíše. Například když vám dá starosta, nebo jeho zástupce najevo, že je sobota odpoledne a on z toho, že je v práci vůbec není nadšený, a jeho projev při obřadu tomu potom dost často, bohužel, také odpovídá. Jsou ale samozřejmě i výjimky. Někteří starostové jsou milí a chápou, že jde o váš jedinečný okamžik, který chcete mít dokonalý. Ale je jich velmi málo,“ popisuje Martina stinné stránky civilních obřadů. „Navíc velmi často se s tím oddávajícím do obřadu ani nepotkáte. Máte kontakt jen s matrikářkou, a ne s tím, co tu řeč na vaší svatbě pronese. Ve finále to může být šišlal, nebo může být přehnaně vtipný, nebo má jen špatný den, a to je potom škoda.“

FOTO: Teru Menclová

Lucie s Martinou však i civilní obřady neházejí do jednoho pytle. „Samozřejmě ve chvíli, kdy se se starostou dlouhodobě znáte a je to třeba váš soused, je to úplně něco jiného. Obřadu to dodá úplně jiný šmrnc a výraz.“ Svatební koordinátorky se ale snaží snoubencům ukazovat i další cesty a možnosti. „Seznámit je s tím, že to jde i jinak, ať už formou alternativní církve, nebo volbou symbolického sňatku, kterému musí předcházet podpis dokumentu na matrice.“

FOTO: Marcela Bartůšková

A jejich poznatky vycházejí i z vlastních zkušeností. Zatímco Martina si prošla na vlastní kůži symbolickým sňatkem, Lucii oddali unitáři. „Jde o poměrně mladou alternativní církev. Oni se hodně ztotožňují s budhismem, což je pro mě přijatelná a nenásilná forma náboženství. Když jsme si s nimi s partnerem dali schůzku, jejich první otázka byla: Co pro vás znamená manželství? To vás zkrátka donutí se zamyslet nad tím, co je pro vás důležité. Proč si jeden druhého chcete vzít. A to uvědomění si, je pro mě naprosto zásadní. Tím by si podle měl projít každý, kdo hodlá vstoupit do manželství. Obřadu navíc předchází několik setkání, takže toho oddávajícího znáte a on zná vás, je to daleko více osobnější. Ten obřad pak není tak studený. A vlastně tohle všechno způsobilo, že náš obřad měl úplně jinou atmosféru, která dokázala do děje vtáhnout i ostatní svatební hosty. Byla to úžasná chvíle, která se dá ale pojmout tisíce různými variantami,“ dodává Lucie.

FOTO: Marcela Bartůšková

To symbolický obřad Martiny spočíval v tom, že se vdávala vlastně dvakrát. Jednou na matrice a podruhé v kruhu přátel a rodiny. „Od začátku našeho vztahu jsme se chtěli brát 4. července, tedy v den, kdy jsme se poznali. Háček byl v tom, že si letos rodiče v tomhle termínu naplánovali dovolenou. Naše svatba tedy nepřicházela v úvahu, a my jsme z toho s partnerem byli nešťastní. Nakonec jsme to vymysleli tak, že 4. července jsme se vzali formálně na úřadě a za měsíc a půl jsme měli svatbu. Brali jsme se sice symbolicky, ale pro nás byla právě tahle chvíle zásadní. Do té doby jsme vůbec nevnímali, že jsme svoji. Vstup do manželství jsme si začali uvědomovat, až nás oddal jeden náš úžasný kamarád, který nás oba zná už dlouho a jeden druhému jsme slíbili lásku.“

FOTO: Teru Menclová

A právě sliby byly v případě Lucie i Martiny důležitou součástí obou obřadů. „Ze začátku jsme je ani jedna úplně nechtěly, ale obě jsme je nakonec měly,“ usmívá se Lucie a pokračuje. „Já z toho důvodu, že se stydím mluvit na veřejnosti. Zároveň však pro mě bylo důležité, abychom si při obřadu něco slíbili a mělo to pro nás váhu. Do poslední chvíle jsem si myslela, že budu slib říkat veřejně a nahlas, ale emoce to úplně zazdily a ve finále jsem slib šeptala, takže stejně nebyl téměř slyšet. Šeptala jsem jen Michalovi, co jsem mu chtěla říci.“

FOTO: Teru Menclová

Martina na začátku také váhala. „V našem případě to bylo tak, že Petr je bezmezný romantik a více méně mě do toho dotlačil, což pro mě byla šílená představa, že ten slib budu muset vymyslet, ale nakonec jsem šťastná, že jsem do toho šla. Ten moment byl krásný a neopakovatelný. Byli jsme si ale vědomí, že půjde o velmi citlivý a intimní moment obřadu, takže jsme tomu přizpůsobily i výběr hostů. Z hloubi duše jsem nechtěla říkat slib před někým koho neznám. Proto jsme udělali striktní podmínky, kdo na svatbě bude a byla to ta nejlepší volba. Takový nevšední zážitek bych přála každé nevěstě,“ uzavírá Martina.

FOTO: Marcela BartůškováFOTO: Teru Menclová

Pokud hledáte další inspiraci, třeba jak vybírat hudbu k obřadu, mrkněte na blog Lucie a Martiny. https://www.weddingfactory.cz/…-2-pripravy/