II. DÍL ADVENTNÍHO SERIÁLU S WEDDING FACTORY: O JÍDLE NA SVATBÁCH

Kdy by měli snoubenci v rámci svatebního plánování začít řešit jídlo?

Lucie: S plánováním, co a jak budou jíst na svatbě, by měli začít hned v začátku, protože jídlo na svatbě definuje celý její průběh.

Martina: Různá, dnes tolik moderní, alternativní místa obvykle nejsou moc přizpůsobená na servírované hostiny, takže snoubenci potom většinou volí formu celodenního rautu. Jak už říkala Lucka jídlo definuje průběh celého dne a na oblíbené garden party je raut mnohem vhodnější.

Lucie: Nicméně při volbě konceptu jídla hraje roli i to, kolik hostů budou snoubenci na svatbě mít. Čím více lidí, tím je pro většinu cateringů a restaurací složitější nějaké elegantní řešení.

FOTO: Teru Menclová

Martina: Jídlo je totiž to, co na svatbě nejdéle trvá a způsobuje největší prostoje, což samozřejmě vytváří problémy. Hosté chtějí mít pohodový den, aby všechno šlapalo jako hodinky, jenomže například na garden party servírované jídlo pro 100 lidí zábavu úplně utlumí. Čekáte na to, až v kuchyni vydají najednou takové množství porcí, potom až ho číšníci roznesou. Navíc každý jí jiným tempem a talíře by se měly sklízet po každém chodu najednou, až když dojí poslední host.

Lucie: Prostoj, to je moment, který zabíjí veškerou zábavu na svatbách. Svatebčané se nají, rozsedí se, a jakmile sedí více jak dvě hodiny, začínají se nudit a už se zábava těžko startuje znova. Právě proto sympatizujeme víc s rauty.

FOTO: Teru Menclová

Když tohle navrhnete snoubencům, nenamítají, že ze svatby úplně vymizí moment společného posezení u stolu, že svatba tak malinko ztrácí punc slavnostní příležitosti?

Martina: Často nám říkají, že jim bude chybět chvilka, kdy si sednou s rodinou a přáteli. Tak to ale nevnímáme. Nebráníme se tomu, aby se nejprve servírovala polévka, a až pak následoval raut. Je to elegantní řešení. Máte tam tu formálnost, tu slavnostní chvilku, pak následuje raut, ale odpadne čekání na servírování dalších chodů. Zároveň další výhoda rautu je, že nemusíte řešit alergie a nějaké potravinové omezení, což dnes bývá čím dál častější: bezlepek, bezlaktóza, alergie na ořechy… Je také hodně vegetariánů, veganů a podobně.

Lucie: To všechno se dá do rautu lépe zohlednit. Zatímco, když jídlo servírujete, musíte přesně vědět, kde ten host s alergií sedí a komplikuje to servírování. Může dojít snadněji k chybě. Například, když se hosté mezi sebou prohodí.

FOTO: Teru Menclová

Co byste do rautu doporučily?

Lucie: Je velmi těžké říct, co by měl raut splňovat. S každým párem řešíme jídlo individuálně, protože každý má jiná očekávání, chutě a preference. Pro někoho je důležité, aby to byl luxusní gurmánský zážitek, někdo chce na jídle ušetřit a bere ho jen jako nezbytnou záležitost. A my se vždycky snažíme, abychom našim párům vyhověly.

Martina: Obecně ale vycházíme z toho, že i u jídla by vám měli vždycky vyjít vstříc. Přístup vyberte si ze dvou variant nám vadí a zrovna u jídla není možný! Přeci jen jídlo bývá nejdražší položkou svatby a platit za něco, co vám nevyhovuje, je škoda. Takový příklad je třeba můj požadavek na svatební dort. Já sladké nejím, ale nechtěla jsem ho upírat hostům. Takže jsme měli půlený dort. Spodní patro bylo sladké, to vrchní zase slané.

FOTO: Marcela Bartůšková

Když jste plánovaly vlastní svatby, jak jste k tomu přistupovaly?

Martina: Filozoficky se shodneme na tom, že na svatbu určitě patří dobré jídlo. Ale myslíme si, že zrovna v Čechách se většinou klade velký důraz na to, že jídlo na veselce je to, co svatbu dělá svatbou. A s tím nesouhlasíme. Je nutné ho tam mít, ale určitě to pro nás nebyla priorita, za kterou bychom daly většinu peněz ze svatebního rozpočtu. Chtěly jsme to udělat chytře.

Lucie: Záleželo nám na tom, aby jídla bylo dostatek, ale abychom s ním neplýtvaly a aby nebylo zbytečně drahé. Vyzkoušely jsme si to v obou variantách. Já jsem to řešila lokální restaurací, Martina zase externím cateringem.

Martina: Ono plýtvání jídlem na svatbách je obrovské téma. Ten stres z toho, aby jídla bylo hodně a aby vás někdo nepomluvil, u nás pořád převládá. Špatně se nám s tím bojuje. Moje svatba byla 100% zero waste, bez zbytků, obalů, zbytečných odpadků, a musím říct, že jsem měla obavy do poslední chvíle, aby všeho bylo dost. Nakonec bylo jídla přesně akorát a věřím, že to bylo právě díky důkladné přípravě.

Lucie: Abyste to ale takhle perfektně zvládli, musíte znát své hosty. Musíte odhadnout, nejen to, co komu chutná, ale také množství jídla, které sní. Chlapi si dají raději maso, než dort, děti naopak hlavně sladké. Ze zkušeností víme, že ženy a muži nesní stejné množství masa a zeleniny. Když tomu věnujete čas před svatbou, věřte tomu, že hladovět nikdo nebude a zároveň vám toho nezbyde příliš.

FOTO: Marcela Bartůšková

Co si tedy pohlídat?

Martina: Cateringové společnosti vám dost často navrhnou úplně zbytečně obrovské množství jídla. Vždycky si to proto nechejte zkontrolovat někým, kdo tomu rozumí a je objektivní. Stává se, že nabízené množství celodenního jídla od restaurace je třeba 1.300 g na osobu. Když si to vezmete, je to třeba 5 hamburgerů za den. To přece nemůže normální člověk sníst?!

Lucie: Je proto dobré nebrat jednotlivé pokrmy „na osobu“, ale vždycky si zhodnotit gramáže. Běžná porce těstovin pro dospělého člověka je zhruba 250 gramů, takže si z toho jednoduše odvoďte, kolik jídla jsou vaši hosté schopní sníst.

Martina: Také doporučené množství pečiva, kterého jsou vždycky 4–5 kousků na osobu, je nadhodnocené, a pokaždé se vyhazuje. Jakmile máte k masu zeleninu, saláty nebo různé zajímavější variace, většinou už si hosté nedají chleba.

Lucie: Stejné je to u dortů a u sladkého. Vždycky se bere porce na osobu s tím, že má obvykle gramáž kavárenského dortu, kterou nejste schopni po dvou chodech sníst. Někdo sladké ani nejí, nebo jen ochutná od partnera. Když si k tomu ještě vezmete sladký bar, kde jsou pro každého obvykle dva až tři kousky sladkostí, už plýtváte. I milovníci sladkého nemusí mít velkou porci dortu. Proto stačí vzít jen 70%.

FOTO: Marcela Bartůšková

Jak poskládat sladký bar?

Martina: Záleží na tom, jak k tomu snoubenci přistupují. Samozřejmě se dá udělat obrovský designový sweet bar, ale bude to něco stát. V rámci zachování budgetu jsou možnosti, jak to udělat jinak. Jestli milujete sladké a chcete ho jíst celý den, nemusíte zaplatit nic, protože babička vám upeče bábovku, maminka štrúdly. Proč to příbuzným, kteří se chtějí podílet něčím na svatbě, neumožnit? To je pro mě velmi oblíbená položka, když se z nějakého důvodu nemůžu vejít do rozpočtu svatby, jednoduše zaúkoluju rodinu, pečením sladkého.

Lucie: Druhá možnost je, že sladký bar chcete zakomponovat do designu svatby, aby vypadal krásně, slavnostně a i tak chutnal. Dá se s ním krásně vyhrát. Mnohodruhovost a moderní varianty sladkostí, nebo barevná paletka makronek, je určitě super! A podtrhne to téma nebo linku svatby.

Co říkáte na cateringové společnosti, které se zaměřují na potraviny od lokálních výrobců a od farmářů?

Martina: Milujeme je! U všeho, i u kytek a jídla řešíme, aby to bylo sezonní, lokální a férové. A alespoň podle našich zkušeností lidé začínají hodně řešit, co je férové.

FOTO: Marcela Bartůšková

Vraťme se ale k vašim svatbám, jaké jídlo jste vybraly?

Lucie: Ve výsledku jsme měly obě koncept jídla podobný. Na obou svatbách jsme grilovaly krůtu a prase. Je to fajn forma občerstvení, protože je to svým způsobem i zábava. Lidé na grilování rádi koukají a různě vychytávají, kdy budou nařezané další porce. K tomu jsme měly přílohy, studené předkrmy, abychom to obohatily.

Martina: Co bych možná ještě dodala k jídlu na naší svatbě. Byla bezobalová, ekologická a čtyřdenní. S cateringem jsme se na zero waste variantě domluvili už na začátku a všechno jídlo na zbylé dny jsme kupovali na bezobalu.cz. Vždycky se určil kuchař dne, který vařil, ať už guláš, saláty, nebo vajíčka, a bylo to super. Hosté do toho byli zapojení i jinak a jsem velmi ráda, že na to přistoupili. I když to bylo dost náročné! Už jen proces nákupu, něco jsme nakupovali do zavařovaček, sypké věci do látkových pytlíků. A měli jsme to tak i s nápoji, ty byly také kompletně ve skleněných a vratných lahvích, což byl docela oříšek.

FOTO: Marcela Bartůšková

Dokážete si představit, že se na vás začnou obracet s podobnou žádostí i ostatní snoubenci?

Martina: Oni už se obracejí, ale více méně to byl můj záměr. Já jsem totiž takový ekologický nadšenec a myslím si, že děláme v branži, která je uchopována velmi nezodpovědně, že se lidé snaží ušetřit tím, že si věci objednávají po internetu z Číny v deseti obalech, hlavně, aby to bylo, co nejlevnější, stálo to pěti korunu, a mě to velmi mrzí. Myslím si, že už s Luckou fungujeme tak dlouho, že se na to nemůžeme dívat, jakože po nás přijde potopa. Proto máme většinu věcí napůjčovaných, máme nasmlouvané zakázky s lokálními výrobnami a snažíme se tu spolupráci prohlubovat čím dál více. A svým způsobem, ano zavařily jsme si, protože už se snoubenci podobné svatby plánujeme, ale myslíme si, že to stojí za to.

Lucie: Je to sice mnohem náročnější, ale těší nás to.

Jestli se chcete o svatbách Lucie a Martiny dozvědět více, koukněte na jejich blog https://www.weddingfactory.cz/…-2-pripravy/