VÝSTŘEDNÍ FARÁŘ S DREDY – MILUJE METAL A NA SVATBÁCH HRAJE BACHA I ROCK
FOTO: archiv F. Boháče

VÝSTŘEDNÍ FARÁŘ S DREDY – MILUJE METAL A NA SVATBÁCH HRAJE BACHA I ROCK

Backstage
AUTOR: Karolína Lišková
DATUM: 14/11/2018

Vzpomínáte si na kázání svérázného amerického kněze na svatbě prince Harryho a Meghan? Možná také přemýšlíte nad tím, že byste chtěli mít na svatbě duchovního, ale máte obavy, že by to mohlo být moc upjaté a také vlastně ani nevíte, jak to s takovou církevní ceremonií chodí. Ostych stranou. Tenhle chlapík s kudrnatým hárem, který to na kytaru dává jako rocková hvězda, je totiž také služebník boží. A všechno vám podá normálně a bez zbytečných církevních kudrlinek. A není pochyb o tom, že dodá svatbě vážnost, duchovní přesah, a přitom to bude mít šťávu.

Dalo by se říci, že je mezi kolegy evangelickými faráři nováčkem, už teď má ale řady nadšených fanoušků, kteří míří na jeho kázání do kostela. Šestadvacetiletý Fillip Boháč je ve své opatovské farnosti na Vysočině teprve rok a také oddává.

Možná i proto, že rozhodně nepatří k typu nepřístupného duchovního se zamračeným čelem, pořád zabraného do modliteb, že je otevřený, přirozený a má styl, je stále častěji vyhledáván snoubenci. A všechno to začalo velmi spontánně. „Ženich a nevěsta chtěli, abych jim veselku nejen celebroval, ale abych ji také hudebně doprovodil,“ vzpomíná na jeden ze svých prvních obřadů opatovský farář. Varhany tedy vyměnil za elektrickou kytaru a na dvoře vesnické usedlosti hrábnul do strun. Repertoár měl pestrý. Zahrál Johanna Sebastiana Bacha, ústřední melodii seriálu M.A.S.H., taky rock i americké country. „Svatebčanům se to líbilo, nějak se to rozkřiklo a už se ozývají další a další snoubenci.“

FOTO: archiv F. Boháče


Andělské chóry a metal?
Filip Boháč pochází z křesťanské evangelické rodiny a dětství prožil v Říčanech u Prahy, kde chodil i na gympl. Ve školní lavici propadl muzice. „Začal jsem poslouchat metal, ale také bluegrass nebo staré blues. Hrál jsem i v kapele, kterou jsme založili s kamarády,“ vypráví o svých hudebních začátcích. Později vystudoval teologickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. A v září 2017 nastoupil na faru v Opatově.

Místní přivítali nového faráře s otevřenou náručí a opatovským nevadí ani jeho extravagantní vzhled a dredy ani hlasitá hudba, která se občas ozývá z farního bytu. Oblíbeným žánrem Filipa Boháče je totiž metal. „Metal a křesťanství nemusí znamenat dva protipóly. Existuje dokonce křesťanský metal. Vznikají i sbory, které používají metal, hard rock a nevidí v tom problém. Hudba je dar od Boha i temná drsná hudba, ale hodně záleží na textu. Podobně jako nůž se dá hudba dobře použít, i ošklivě zneužít,“ vysvětluje.


Moderní farář si je vědom i toho, že jeho bohoslužby mohou být pro někoho neobvyklé. „Jsem méně tradiční ve smyslu těch nejběžnějších církevních formulí takzvané křesťanštiny. Je to takový zvláštní jazyk, který je trošku čeština a trochu není, protože jí mluví taková ta duchovní populace, a to je něco, co mi malinko leze krkem. Tlumočím tedy tu církevštinu do běžné češtiny, aby byla srozumitelná všem,“ popisuje. „Nesnažím se být nějak přehnaně progresivní. Dělám to, co je pro mě přirozené, netlačím na pilu, jsem popřevratové dítě a vyrůstal jsem v době, pro kterou je tohle normální,“ vysvětluje Filip Boháč.


Nebojte se farářů!
V průběhu roku absolvoval opatovský duchovní několik svateb. „Třeba teď v sázavském kostele jsem měl zážitek, který se mi vryl do paměti. Vždycky se ptám, jestli snoubenci vstupují do manželství dobrovolně, a pak následuje svatební slib, který nevěsta se ženichem potvrdí tak, že řeknou – Ano. Ženich chtěl, abych mu mávnul, aby poznal, kdy má začít mluvit. Ten stres byl na něj asi moc velký, nejspíš měl také strach, aby tu chvíli nepropásl. Kývnul jsem a dobře to dopadlo,“ vypráví o nedávné zkušenosti.

FOTO: archiv F. Boháče

Mladý farář svatby neslouží jen v Opatově. „Většinou se mi ozývají lidé, které neznám. Buď mě někde viděli, nebo o mně slyšeli, anebo chtějí záskok za kolegu, který už má v termínu nějakou jinou akci.“

A oddává i snoubence, kteří nejsou pokřtění. „Vnímám svatbu jako službu, kterou můžeme nabídnout i lidem, kteří nejsou v církvi, pokud o to stojí. Měli by však projít předsvatební přípravou, což je série tří, nebo čtyř setkání, kdy probíráme naše představy o obřadu a hledáme společnou cestu.“

Někdy má rád civilnější řeč a prostředí. „To jsem spokojený na nádherné louce, nebo v lese, ale občas to přijde a vracím se k obrovskému chóru tradice a s velkou chutí oddávám v kostele. Obě polohy jsou mi hodně sympatické a úplně nevidím důvod, proč jednu z nich zavrhnout.“

A všem, co by chtěli pozvat duchovního na svatbu, ale pořád ještě váhají, Filip Boháč vzkazuje. „Nebojte se farářů, většinou jsou to dobří lidé, kteří se vás pokusí vyslechnout a nějakým způsobem vám budou oporou. Toho, že by se vás snažili vmanipulovat do nějaké pozice proti vaší vůli bych se u evangelických duchovních opravdu nebál.“