SVATEBNÍ ŠATY S RODNÝM LISTEM
FOTO: Tomáš Tatýrek

SVATEBNÍ ŠATY S RODNÝM LISTEM

Backstage
AUTOR: Karolína Lišková
DATUM: 01/10/2018

Jsou něžné, lehké a krásné. Lucie Tatýrková šije svatební šaty hlavně z mírumilovného hedvábí a snaží se jim předat pozitivní energii. Není tedy divu, že je o ně velký zájem. Přitom původně měla navrhovat mosty. K šití se dostala oklikou, až díky vlastní svatbě.

„Teď jsem dokončila lněné šaty,“ říká návrhářka a zároveň švadlena v jedné osobě, která tvoří pod značkou Ta.Lucie. Šaty chystala pro nevěstu, která je veganka. „Ona nechtěla materiál, který by byl živočišného původu, proto jsme vybraly len. Z toho šiju moc ráda, má v sobě takovou opravdovost. Byla to krásná práce,“ popisuje výrobu Lucie.

Navíc každá nevěsta dostane k originálním šatům také rodný list. „Je to vlastně nakreslený návrh. Většinou jim k tomu i něco od srdce napíšu, co mě napadne. Za tu dobu, co si o šatech povídáme se většinou mezi mnou a nevěstou vytvoří hezký vztah. Zároveň k tomu přidám i fotky, polaroidy, jak šaty vznikaly v dílně. Po letech to bude hezká vzpomínka. Chci, aby si to nevěsty užily. Svatební šaty si přece nepořizují každý rok.“

FOTO: Tomáš Tatýrek

Od rýsovacího prkna k šicímu stroji

Třicetiletá Lucie Tatýrková žije na Vysočině. Už v dětství jí bavila výtvarka. Zajímala se i o módu, ale v tom, co na sebe, si nemohla moc vybírat. „Na základní škole jsem nosila spíš chlapecké oblečení. Nebyla jsem s tím moc spokojená, ale nedalo se nic dělat. Maminka na mě a setru byla sama a většinu věcí jsme měly po starších bratrancích.“

Po maturitě na osmiletém gymplu chtěla studovat architekturu. To nevyšlo a Lucie nastoupila na stavební fakultu na ČVUT. „Studovala jsem ocelové a dřevěné konstrukce, takže jsem měla po škole nastoupit do kanceláře a u rýsovacího prkna projektovat mosty a lávky,“ vypráví designérka.

FOTO: Tomáš Tatýrek

Chvíli se původní profesi opravdu věnovala. Postupně zjišťovala, že jí tahle práce nenaplňuje a hledala jiné možnosti. „Měla jsem zdravotní problémy a začala jsem pracovat na psychice a duši. Tím pádem jsem si uvědomila, že je potřeba dělat v životě věci, které vám dělají radost, co vás baví a se kterými souzníte. A do toho mi přišla moje vlastní svatba.“

Svatební šaty si Lucie ušila sama, protože nemohla najít švadlenu, která by je vyrobila přesně podle jejich představ. Chtěla, aby byly lehoučké a z přírodních materiálů. A když se fotky z veselky objevily na sociálních sítích, strhla se lavina. „Začaly mi psát ženy a dívky, že by chtěly taky takové šaty. A podporu jsem měla i od holek, které se pohybují na svatební scéně. Ony mi říkaly, že takové šaty ještě neviděly. To mě moc potěšilo, povzbudilo, motivovalo a dodalo mi to odvahu.“ Profesi projektantky pověsila na hřebík a usedla za šicí stroj.

FOTO: Lucie Fenclová

Šije i z mírumilovného hedvábí

Jsou to už tři roky, kdy se Lucie postavila na vlastní nohy a diář se jí plní svatebními termíny. „Beru to hodně vážně, přece jenom je to velká zodpovědnost. Nevěsty většinou šaty hodně řeší a chtějí, aby byly dokonalé, což je pro mě hodně zavazující. Společně si o šatech nejprve hodně povídáme. Snažím se nevěstu poznat a zjistit, jestli jsme na jedné vlně. Někdy to nefunguje, ale většinou mám štěstí na skvělé lidi, se kterými nás i po svatbě pojí krásný přátelský vztah,“ líčí Lucie spolupráci s nevěstami.

FOTO: Tomáš Tatýrek

Některé ženy mají jasnou představu, jak mají šaty vypadat, některé vůbec žádnou. Zhruba tři měsíce Lucie stráví v ateliéru nad návrhy. Výroba šatů pak trvá někdy i měsíc. „Hodně řeším materiály, které mě zároveň velmi inspirují. Tady v Čechách mám třeba dodavatele, který mi dodává mírumilovné hedvábí, jde o biotextil. Jeho výroba nevyžaduje zabíjení bource morušového. Z hedvábí šiju často.“

FOTO: Baru la photo

A jaký je vlastně její styl? „Ženskost, něžnost a jednoduché linie jsou slova, které to vystihují. Současně beru ohled na to, aby materiály, které používám, byly šetrné k přírodě. Navíc se snažím předávat dobrou energii. Usedám za šicí stroj s radostí a s láskou,“ popisuje návrhářka svou tvorbu. A letos v její dílně na štendru převládaly barvy, které jednoznačně převálcovaly klasickou bílou. Do budoucna chce Lucie více promýšlet, jak by nevěsta mohla šaty dále nosit a staly se běžnou součástí jejího šatníku. „Aby mohly dál žít a chtěly dál žít,“ dodává designérka.

FOTO: Tomáš Tatýrek