NĚŽNÉ PROVOKATÉRKY: NEPODPORUJEME VÝZTUŽE, ANI KRUHOVÉ SPODNIČKY!

NĚŽNÉ PROVOKATÉRKY: NEPODPORUJEME VÝZTUŽE, ANI KRUHOVÉ SPODNIČKY!

Backstage
AUTOR: Karolína Lišková
DATUM: 30/01/2019

Pojďte se s námi podívat do ateliéru jedné z nejvýraznějších značek na české svatební scéně. Iva Burkertová a Tereza Plašilová už třetím rokem tvoří v tandemu pod značkou SOBJE. Jejich šaty jsou krásné, jednoduché, v mnoha ohledech nadčasové přitom lehce provokativní.

I když mají ateliér na jedné z prestižních adres v Praze na vltavském nábřeží hned vedle FAMU, v prvním patře činžáku, který dýchá uměním a designem a jejich modely vídáte na prestižních týdnech módy, šaty z jejich salónu se nepohybují ve statisícových astronomických částkách. Zaplatíte za ně zhruba od 25.000 do 30.000 korun, tedy o něco víc než za půjčení luxusního modelu ve svatebním salónu. Tenhle kousek vám však zůstane. Navíc příjemným setkáním s milými a talentovanými designérkami se začíná odvíjet příběh vašich šatů, které si obvykle pořizujete jednou za život a ke kterým se budete ve vzpomínkách vždycky s láskou vracet.

Návrhářky Iva Burkertová a Tereza Plašilová

S Ivou Burkertovou jsem se poprvé setkala zhruba před deseti lety ještě jako editorka v časopise Instinkt, kdy jsem měla na starosti stránky o módě. Iva tehdy působila na mladé alternativní módní scéně, o které jsme tenkrát hodně psali. Tehdy měla s kamarádkou návrhářkou Kristýnou Javůrkovou nezávislý label Odd Room. Ten přes e-shop nabízel nevšední módu – streetové a sportovní zahraniční značky. Možná i proto, že obchody pro hiphopery a skejťáky s podobnými značkami postupně přibývaly, zahraniční kousky z e-shopu postupně vytlačila vlastní a originální tvorba zakladatelek. Zatímco Kristýna se zaměřila na unisexové jednoduché oblečení, Iva vsadila na ženskost a začala tvořit tylové sukně a jednoduchá trička a šaty pod svou značkou ODIVI. Ta se v průběhu času výrazně designově i umělecky proměnila a v průběhu deseti let se stala respektovaným módním brandem, k němuž se před třemi lety přidala mladší sestra SOBJE zaměřená na svatební šaty.


Pořád taháme nějaké krabice
„SOBJE děláme společně s Terezou Plašilovou. Ona se o značku stará a já jí dodávám kreativní vize,“ říká Iva Burkertová. Ta pochází z Hradce Králové a už od malička měla k módě blízko. „Babička i mamá šily. Za totáče se všechno šilo, protože nikde nic nebylo. Na půdě jsme měli hromady šatů, které už nikdo nenosil, a já jsem se v tom ráda hrabala. Strašně jsem toužila po tom také něco tvořit. Postupně jsem zjednodušovala ty klasické způsoby, abych ve finále mohla oblékat panenky do těch jednoduchých oblečků z obdélníků a čtverců,“ vypráví Iva o svých začátcích s jehlou a nití v ruce. S Terezou, která si podobně jako Iva už od dětství hrála s hadříky, se seznámila na střední škole v taneční skupině a jejich přátelství se později ještě prohloubilo a upevnilo a přešlo i do pracovní roviny. „Terka mi pomáhala ještě v době, kdy jsem dávala dohromady první kolekce z prostěradel. V ODIVI mi pak byla pravou rukou. To už za námi chodily holky, kterým se líbilo, co děláme a chtěly po nás, abychom jim ušily svatební šaty,“ popisuje návrhářka a pokračuje. „No a před třemi lety jsme se s Terkou v noci na jednom festivalu bavily o svatbách a říkaly jsme si, že se nám moc nelíbí, jak to funguje, že nevěsty stále přinášejí ty samé obrázky z Pinterestu. Byla tady díra na trhu a chybělo něco minimalistického a původního, proto jsme se rozhodly, že vytvoříme další značku.“


Jak tedy vypadá takové zákulisí ateliéru dvou návrhářek, které navrhují svatební šaty? „Myslím, že si všichni představují, že se pohybujeme v nažehleném, uklizeném prostředí, chodíme v podpatcích a jenom si na zeď napichujeme obrázky s navrhy a prohlížíme si vzorečky materiálů. Ta realita je ale jiná. Pořád taháme nějaké krabice se zbožím, role s látkami a je to fyzicky docela dost náročná práce,“ líčí Tereza. „Ono se to nezdá, ale my trávíme hodně času tím, že třídíme různé materiály, jezdíme ke švadlenám do výroby, nebo se přesunujeme na focení,“ doplňuje Iva. „Když potkáte v Praze partu holek, co se snaží nastoupit do plné tramvaje, a každá má dvě napěchované tašky z IKEA, to jsme určitě my,“ usmívá se designérka.


Šlehačkové šaty s bohatými krinolínami pověšené na štendrech v ateliéru u Terezy a Ivy určitě nenajdete. Jejich styl je minimalistický a šijí a navrhují v jednoduchých a čistých liniích a šaty působí něžně a křehce. Často do svatebního outfitu vtipně zakomponují to, co byste nečekali, a ono to perfektně funguje a do sebe zapadá. Třeba mikinu se zajímavým potiskem, nebo ledvinku.


„Myslím, že takové ty bohaté a okázalé šaty by u nás nikdo ani nehledal. Většinou za námi chodí holky, které to mají nastavená podobně jako my. No, a když jsme si nedávno s Terkou povídaly o tom, které šaty nás za tu dobu, co to děláme, nejvíc bavily, shodly jsme se na těch úplně nejminimalistič­tějších,“ popisuje Iva. „Ale i nevěsta, která si je u nás nechávala šít, měla trochu obavy z toho, jak to vezmou babičky a maminky. Nakonec nám ale říkala, že byli všichni v rodině úplně v pohodě a všem se svatebky moc líbily,“ vypráví Tereza.


Svatba je o zážitcích, co v šatech prožijete
„Ono s tím hodně souvisí i to, na čem stavíme. Určitě nepodporujeme žádné výztuže, kruhové spodničky, protože si myslíme, že to nevěstu omezuje. Některé zákaznice nám dokonce vyprávěly, jak byly v salónech, kde jim říkali: To musíte vydržet! Vždyť je to váš den! Musíte zatáhnout břicho a nejíst a já nevím, co ještě… A že je to píchalo, škrtilo, potily se v tom, už nikoho nezajímalo. My se ale naopak snažíme tvořit šaty, které budou pohodlné, volné, aby se v tom mohly nevěsty protančit do rána a pořádně se najíst. Vychází to z toho, jaké samy jsme,“ vysvětluje Tereza. „Často se holky stávají otrokem svých šatů, ale veselka přece není o šatech, ale o zážitcích, které v těch šatech zažijete, a pak o těch nádherných vzpomínkách. Ty šaty by měly jít na ruku tomu, co se děje, a nikoliv opačně,“ míní Iva.


Obě designérky se shodují také na tom, že není důležitý jen výsledek, ale také cesta, kterou s nevěstou ujdou, než jí předají šaty. Sejdou se společně několikrát a v průběhu první schůzky se snaží, co nejvíce naslouchat. „Jedna nevěsta měla krásný příběh a k úžasným šatům, které jsme jí nakonec ušily, jsme se dopracovaly právě proto, že jsme si s ní povídaly. Vyprávěla nám, že tatínek jejího snoubence má továrnu, kde se šije spodní prádlo, napadlo nás, že by tam mohli mít kousky krajek, a požádaly jsme jí, aby nám přinesla nějaké zbytky z archivu. A ona přinesla krabici plnou krajkových roliček. Ve finále jsme jí vyrobily celé svatební šaty z tohohle daru. Šaty se tak nějak přirozeně prolnuly do té svatby a všichni z toho měli ohromnou radost,“ říká Iva.

Designérky podporují, pokud to jde, české dodavatele. „Spolupracujeme s firmou, jež má více než stoletou tradici. Byl to první podnik ve střední Evropě, který měl stroj na krajku. Od nich bereme tyly a krajky. Máme také rády pružné a lehké materiály, které umožňují pohyb. Vždycky nevěsty překvapí, jak jsou nakonec šaty lehoučké, a mnohdy si je odnášejí v malé taštičce.“ A sympatické je i to, že se obě návrhářky snaží myslet dopředu a hledí na detaily. „Už jsme navrhovaly svatebky, které měly více dílů, kdy nevěsta měla při obřadu róbu, potom si vyndala spodničku a měla menší šaty na hostinu, a nakonec si úplně sundala sukni a měla pod tím krátké šaty na párty. Jde s tím takhle kouzlit a to nás baví, že šaty pak překvapí to svatební publikum,“ popisuje Iva. „Také je nám líto, když žena vynaloží úplně nemalé finanční prostředky na nádherné šaty a potom jí celý život leží ve skříni. To je smutné, proto často přemýšlíme nad tím, jak by šaty po veselce mohly dále žít. Například šijeme zvlášť top i sukni. Body se pak dá nosit v jiném stylingu i na jiné příležitosti,“ vypráví Tereza.


Iva i Tereza právě finišují na nové kolekci, kterou představily na jednom ze svatebních eventů v pražské Pragovce a kterou by chtěly koncem února nafotit. „Je rozdělená na tři části. Jedna je hodně minimalistická. Nejvýraznější jsou tam dlouhé jednoduché šaty se stojáčkem, u druhé a třetí řady jsme vycházely z materiálů, které se nám líbily. Byl to šifon s puntíky. Tam jsme si trochu ulítly do španělského stylu, protože nás obě nezávisle na sobě začaly bavit volány, takže je trochu romantická a folková a v třetí řadě budou šaty s třásněmi s minimalistickými střihy a budeme tam mít i černé šaty, protože se SOBJE posouvá ke společenským šatům pro různé příležitosti,“ shrnuje Tereza.