BYLA JSEM DYZAJNÉRKOU VLASTNÍ KATASTROFY!
FOTO: Zdeňka Hanáková

BYLA JSEM DYZAJNÉRKOU VLASTNÍ KATASTROFY!

Backstage
AUTOR: Karolína Lišková
DATUM: 01/10/2018

Půvabná ilustrátorka s neuvěřitelným talentem si říká Bára z Nikolajky podle ulice na pražském Smíchově, kde bydlí. Umělecky se zabydlela v naivním minimalismu, ve kterém se zrcadlí kus její punkové duše. Jede na své vlně, neuznává pravidla a občas jde hlavou proti zdi. Možná i tím si získala srdce řady fanoušků. A úspěch sklízí i na svatební scéně. Na její oznámení a pozvánky se stojí fronty.

Ve chvíli, kdy byla až po uši zahrabaná v knížkách a skriptech a už nedoufala, že se jednou bude živit kreslením, se stal zázrak a začaly jí chodit první zakázky. „Před dvěma lety v červnu mě vyhodili od státnic z českého jazyka. Byla jsem z toho úplně otřesená. Znamenalo to pro mě, že strávím celé léto učením. V září jsem musela ke státnicím znova. V tomhle šíleném období byla tužka moje jediná záchrana. Prokrastinovala jsem kreslením,“ usmívá se Barbora Svrčinová alias Bára z Nikolajky.

Studovala při zaměstnání a zápisky ze školy si přepisovala a podtrhávala, aby jí učení bavilo. „Mezi poznámky jsem vždycky vsunula nějaký svůj obrázek, třeba s textem. Ten vycházel většinou z toho, co se mi zrovna odehrávalo v hlavě. Kdybych nesáhla po tužce, skončila bych asi v blázinci,“ vypráví s nadsázkou ilustrátorka. Obrázky si pak vyfotila a pověsila na Instagram. „Na osobním profilu jsem měla jen přátele. Byla jsem v šoku, když příspěvky začali lajkovat a komentovat úplně cizí lidé.“ Tenkrát netušila, že malůvky ještě zúročí. Došlo na ně, když chystala kamarádce dárek k narozeninám. „Chtěla jsem vyrobit plátěnou tašku s nápisem – Jsem dyzajnér své vlastní katastrofy. Ta hláška mě napadla právě během učení. Pořád se mi honilo hlavou: Kam ses to dostala! Měla ses na to dávno vykašlat! Můžeš si za to sama, teď tě vyrazili! Málo ses před tím učila! Teď máš zabité celé léto!“ Bára se snažila krátkou větu, která ji utkvěla v hlavě, krasopisně přepsat fixou na plátěnou tašku. „To jsem ještě o žádném krasopisu neměla ani ponětí. Bylo to velmi amatérské,“ komentuje výtvarnice, která plátěnku sdílela na sociálních sítích a strhla se lavina.

FOTO: Zdeňka Hanáková

Tohle není moje parketa!
Osmadvacetiletá Bára pochází z Ostravy, ale žije v Praze. Pastelky prý držela v ruce od malička. „Moje láska ke kreslení trvala od útlého dětství. Po gymplu jsem měla velké umělecké ambice. Přihlásila jsem se do Zlína na univerzitu Tomáše Bati na grafický design. Tenkrát mi sice řekli, že mám neuvěřitelný talent, ale že nejsem vůbec vykreslená. Zčásti měli pravdu. Nevěnovala jsem se výtvarce nějak do hloubky, vždycky jsem si kreslila jen doma. A tak mě poslali zpátky na vlak se slovy: Vraťte se sem, až vám bude sedmadvacet! “ Bára ale měla záložní plán. „Rozhodla jsem se, že budu učit, že to je asi můj osud. Jsem totiž z učitelské rodiny. Nastoupila jsem na pedagogickou fakultu v Ostravě a na magisterské studium jsem přestoupila do Prahy, ale bylo to jen o tom učení a pravidlech. Byla jsem z toho otrávená a zklamaná. Zjistila jsem, že to není úplně moje parketa, že nedokážu dodržovat nějaká pravidla a nutit je dodržovat děti.“ Školu sice při zaměstnání dokončila a za katedrou strávila několik let. V poslední době se však už naplno věnovala ilustraci a momentálně se její práce dotýká i grafického designu.

A může za to úspěch na sociálních sítích, který způsobila taška s nápisem: Jsem dyzajnér své vlastní katastrofy. Tenkrát Báře přistál v mobilu mezi žádostmi o koupi dotaz od jedné slečny, zda se potkají na Dyzajn Marketu. „Nejdříve mi to přišlo úplně zcestné. Nedokázala jsem si představit, že bych se najednou ocitla uprostřed takhle prestižní akce jako vystavovatelka mezi všemi těmi slavnými jmény a vyhlášenými designéry,“ popisuje Bára. Vrtalo jí to ale hlavou. „Otevřela jsem si stránky pro vystavovatele a dočetla se, že bych se měla přihlásit do 48 hodin. To byl deadline,“ líčí kreslířka. A ukázalo se, že to nebude snadné. Měla sice vyrobené nějaké tašky, dva hrníčky, ale co třeba název značky? „Byla jsem v koncích! Do kolonky jsem napsala Bára z Nikolajky. U nás v ulici je totiž bistro Triko. Jsem tam štamgast. Píšu jim denní nabídky na vývěsní tabule, kreslím jim na zdi obrázky a hosté se občas zeptají: Kdo to dělal? A obsluha jim odpovídá: To malovala naše Bára z Nikolajky! Už mi to zůstalo. Název jsem tedy měla a k mému překvapení mě potom přijali i na Dyzajn Market.“

Minimalistický punk
Kariéra Báry se rozjela naplno. O svém stylu hovoří jako naivním minimalismu. „Minimalismus je mi hodně blízky, tak nějak prostupuje mým životem. Proč naivní? Nějakým způsobem to vychází z mého dětství. Se vzory sice šetřím, když už je používám, jsou to většinou květinky, puntíky… Je to takový minimalistický punk se špetkou romantiky. Ráda propojuju tyhle dva kontrasty.“


Bářin rukopis si našel mnoho fanoušků a designérce se začaly hrnout zakázky z různých oblastí, ale všechno nešlo úplně hladce. „Vdávala se kamarádka a chtěla svatební oznámení. Byla jsem nadšená. Domluvily jsme se na úplně jednoduché variantě, na květinových motivech, do kterých jsem měla v plánu zakomponovat jednodušší písmo. Dělala jsem to všechno ručně a bylo to strašně náročné. Tehdy jsem si uvědomila, že mám ještě rezervy a že jsou věci, na kterých budu muset ještě zapracovat. Ve finále oznámení vypadalo dobře, ale byla to dřina. Trvalo mi strašně dlouho, než jsem se dostala do fáze, kdy se mi líbilo.“

Svatební oznámení už má Bára v ruce. Za necelé dva roky jich zvládla přes třicet a je o ně velký zájem. „Většinou se nevěsty ozývají s konkrétním požadavkem a vědí, co a jak dělám. To je úplně ideální stav.“ Pořád prý vede krasopis a květinové motivy. „Nejraději dělám věnečky z květin. Většinou je kreslím na míru, podle kytek, které plánují snoubenci na veselku, aby oznámení korespondovalo s celkovým stylem svatby. Dělala jsem i postavy. Například nevěstu a ženicha, kteří jedou na skútru Vespa. Za začátku jsem se tomu bránila, ale v poslední době si troufám na čím dál obtížnější věci.“ Důkazem toho jsou i knižní ilustrace, do kterých se Bára v poslední době pustila. Nedávno pokřtila spolu s autorkou Šárkou Konečnou Deník moderní jogínky, který doprovodila kresbami.

Domov jako talíř
Těsně před vydáním je další knížka. „Mám pocit, že lidé, kteří chtějí, si mě najdou. Stejné to bylo s Olgou Buškovou, která se zabývá Feng Shui a říká, že je designérka života a bydlení. Je to neuvěřitelně stylová bytost a umí to s interiérem,“ vypráví ilustrátorka o seznámení, ze kterého se vyklubala spolupráce na knize Domov jako talíř. „Bylo to pro mě naprosto geniální téma. Inspirativní. A mám z toho neuvěřitelně dobrý pocit. Zároveň to však byl nejnáročnější projekt, na kterém jsem kdy pracovala.“ Bára nad ním strávila tři čtvrtě roku. Začátkem září dokreslila poslední obrázky. Kniha vyjde na konci října a začátkem listopadu chtějí s autorkou společné dílo pokřtít.

„Je to taková kuchařka, ale nejde o jídlo. Knížka je receptem na to, jak bydlet, co dělat, aby se vám doma dobře žilo, abyste tam měli útulno. Je plná zajímavých informací a důležitých ingrediencí pro jednotlivé místnosti. Zkrátka jsou tam cenné rady a tipy.“ V kapitole ložnice prý také najdete doporučení, jak na to, aby vám to v partnerství klapalo. „Například, že bychom si neměli do ložnice nosit telefony, protože to devastuje vztahy.“

A co Bára a její vztah? „Mám partnera, roční holčičku Emilku a telefony si do ložnice zatím nosíme, a i přesto nám to nějak funguje. Zatím se máme skvěle,“ směje se ilustrátorka.