TEREZA VU: SVŮDNÉ SPODNÍ PRÁDLO NA SVATBU I NA VALENTÝNA
FOTO: Lucie Desmond

TEREZA VU: SVŮDNÉ SPODNÍ PRÁDLO NA SVATBU I NA VALENTÝNA

Backstage
AUTOR: Karolína Lišková
DATUM: 13/02/2019

Éterické, jemné přitom rafinované podprsenky nebo kalhotky z krajky a hedvábí najdete v ateliéru u nás nejúspěšnější návrhářky spodního prádla, která studovala v Londýně na stejné škole jako například hvězda módního nebe Alexander McQueen. Designérka šije pro ženy, které milují luxus, kvalitu, provokaci a vzrušení. A tvrdí, že sebevědomí je důležité afrodiziakum a že se ženě vyplatí být odvážná nejen o svatební noci.

Kousek od Letenského náměstí v Praze má v přízemí činžáku showroom a ateliér česká designérka Tereza Vu, která navrhuje a šije spodní prádlo na míru. Několik schodů z ulice vás zavede do příjemně zařízené místnosti a před vámi se otevře svět francouzské elegance. Na štendrech totiž visí podprsenky, body, vysoké i krátké kalhotky z bílo-zlaté kolekce s názvem Zahrada radosti, inspirované Versailles a Francií z přelomu 17. a 18. století.



Kolekci návrhářka představila na pražském podzimním týdnu módy a jak sama říká, tohle je její typický rukopis. „Když kolekce vznikala, velmi jsem to prožívala a byla jsem ve svém živlu. Představovala jsem si dvůr Ludvíka XIV. Tenkrát to byla opulentní doba. Ti nejbohatší měli nádherné a nákladné šaty, přeplněné zdobením, výšivkami, sklady a zvláštními efekty. Používaly se drahé látky jako brokát, hedvábí, krajka a zlato. Začínalo období vysoké krejčoviny takzvané Haute couture. Co bylo nahoře, bylo i ve spod, jen v jiném provedení. Pod veškerou tou krásou ale nebyly nutné jásavé barvy, nikdo je totiž neviděl, stačila pudrová a bílá,“ vypráví Tereza o kolekci, kterou chtěla říct, že móda není jen pozlátko, ale že je a musí být i tam, kde na první pohled není vidět, což se podle návrhářky v Česku až donedávna moc nenosilo. V poslední době se ale podle ní situace lepší a ženám začíná více záležet na tom, co mají pod oblečením a jsou ochotny do prádla investovat.

FOTO: Lucie Desmond

„Zdá se mi, že například v Anglii lidé více vnímají kvalitu materiálů, nebo vůbec i zpracování. Tady se to moc neřeší. Lidé vám řeknou: To je drahé! Ale neřeší proč. Například v Anglii normálně funguje to, že vám ušijí podprsenku na míru, ale cenově za takový jeden dobře ušitý kousek z dobrého materiálů dáte i 12.000 korun. U nás by si to za stejné peníze nikdo nekoupil.“

FOTO: Lucie Desmond

Kalhotky, co utužují vztah
I když je situace lepší než před devíti lety, kdy návrhářka začínala, stále se setkává s ostychem. Ženy se prý bojí přijít do jejího showroomu, protože nevědí, co od toho čekat. „To je problém, se kterým se u nás potýkají i jiní návrháři. Existuje tady nějaká pomyslná bariéra, kterou se postupně snažím prolomit. V některých ženách je totiž zakořeněný pocit, že jsem pro ně nedostupná, přitom ke mně do ateliéru mají dveře otevřené. Jsem ráda, když přijdou,“ říká návrhářka.

A to prý platí i v případě, kdy se mladá žena potřebuje jen poradit, jaké prádlo by se hodilo pod svatební šaty. V tomhle ohledu je Tereza na slovo vzatá odbornice. Ještě dříve, než se pustila do prádla, šila totiž svatební a společenské šaty. „Svatba je výjimečná příležitost a vyžaduje něco speciálního. Dělám prádlo pod šaty i modely, které jsou trošku odvážnější – třeba na svatební noc. Takzvané otevřené kalhotky. Ty partnera určitě překvapí. Myslím, že takové věci jsou kořením každého vztahu a že ho utužují, testuju to sama na sobě. A co si budeme povídat, muži prostě čekají na svatební noc!“

FOTO: Lucie Desmond

Podle návrhářky je ale důležité, aby se prádlo ženy nestyděly obléknout a uměly ho nosit. „Mně občas přijde, že se holky stydí a často řeší: To já si nemůžu dovolit… Muži však zdaleka neřeší nějaké faldy nebo celulitidy. Oni tohle nevidí, ale dokáží ocenit, když si ženská prádlo obleče a sebevědomě ho předvede. To je hlavní afrodiziakum, které funguje. Tam jde o tu prezentaci. Prádlo má ženě dodat sebevědomí, ať už ho má pod oblečením a je plán, že ho předvede, anebo se v něm jen chce cítit dobře,“ vysvětluje designérka.

Šití prádla mě naplňuje štěstím
Devětatřicetiletá Tereza pochází z Loun a část dětství prožila v Mostě, kam chodila na základní školu a později na gympl. Od malička ji bavila výtvarka. K jehle a niti se dostala v šesti letech a první stehy ji naučila babička. „V poslední době zjišťuju, jak moc mě babička v životě ovlivnila. Vždycky jsme měli doma spoustu věcí z první republiky, ať už skleničky, porcelán, nebo krajkové rukavičky. A já jsem se v tom jako dítě hrabala a nějak to ve mně zůstalo, protože se v krajkách hrabu dodnes,“ říká Tereza, která šití propadla v pubertě.

„Vždycky jsem si něco spíchla, když jsme šly s kamarádkami na diskotéku. Zásadně jsem nedělala žádné střihy a zásadně jsem střihala doprostřed látky,“ usmívá se nad vzpomínkami designérka. Ta se později dostala do Prahy, kde se na Karlově univerzitě věnovala francouzštině. Před koncem studia se však vdala a s manželem se vydala do Londýna.

FOTO: Lucie Desmond

Původně několikaměsíční pracovní pobyt se ale protáhl na několik let. V jejím životě však roky v Británii sehrály zásadní roli. Tereze se tam totiž narodil syn. A později v anglické metropoli také absolvovala jednu z nejvyhlášenějších škol pro návrháře London College of Fashion, odkud vzešla taková designérská esa jako například Alexander McQueen, John Galliano, Jimmy Choo, nebo Stella McCartney. Přičichla tak k velkému světu módy a o pravidlech téhle branže se dozvídala z úst módních ikon.

FOTO: Lucie Desmond

„Ten návrhář je vlastně pole neorané. Má nějaké představy, vize a jede si nějakou kreativní cestou, ale pak zjistí, že nemá na zaplacení složenek. Díky speciálnímu grantu, který jsem získala, jsem také mohla jeden semestr strávit i na London Business School, což je taková velmi drahá hodobožová škola. Učila jsem se tam arts management a dělat byznysové plány. Byla to velmi zajímavá a pro podnikání cenná zkušenost. Chodila jsem do třídy třeba se šéfem Nokia nebo s paní, která měla ve Státech pod sebou celý Harper´s Bazaar,“ vypráví o studiu Tereza.

Už tenkrát si pohrávala s myšlenkou, že by jednou ráda rozjela svůj byznys a věnovala se šití podprsenek a kalhotek na plný úvazek, což jí i na škole hodně bavilo. Čerstvě nabyté zkušenosti pak opravdu zúročila tím, že si založila vlastní brand.



Značku naplno rozjela až v Praze, kam se po krachu manželství vrátila. Nejprve však šila večerní a svatební šaty, až postupně přešla na titěrnou práci s hedvábím a krajkou. „Bylo to takové pozvolné. Nakonec jsem se ale stejně vydala na nejistou cestu a začala jsem hlavně navrhovat a šít prádlo, což mě neskutečně naplňuje. Mám k tomu obrovský vztah a jsem z toho nadšená,“ popisuje návrhářka. Ta si užívá hlavně práci s kvalitními materiály a zakládá si na precizním zpracování.

„Ona je to taková moje forma relaxace, když sahám na kvalitní krajku. Říkala jsem si, že kdybych měla šít z nějakého silonu, nebo nylonu, nepřinášelo by mi to štěstí, které zažívám. Vždycky když si koupím nějakou látku třeba hedvábný šifon nebo organzu, říkám si: To sis zase něco vymyslela! Je to jako bych šila pavučinu. Ono se to hýbe, jde to do všech stran, nedrží to tvar a je to kumšt z toho něco ušít, ale přesně tohle mě na té práci strašně baví. Díky tomu vznikají tyhle jemné a éterické věci.“



Tereza dnes patří k návrhářské špičce a prádlo z její dílny najdete i v různých konceptových obchodech. „Ono přece jenom to prádlo je něco tak specifického, intimního a delikátního, že i tak mám nejraději, když si se zákaznicí můžu sednout u nás v showroomu a probrat všechno osobně.“

V nejbližší době můžete práci Terezy Vu vidět na březnovém pražském fashion weeku, kde představí novou kolekci, která prozatím vzniká v jejím ateliéru. „Tentokrát mě inspirovala druhá světová válka a příběhy hereček, které měly pokoutné vztahy, a pak z toho byly v depresi a prožívaly obrovská životní dramata. I když to bylo temné období, bylo hodně módně laděné. A prádlo z té doby bylo krásné, samá krajka a hedvábí. Bude to kontroverzní kolekce i v tom, že pracuji třeba i s drsnými materiály, jako je latex. Ode mě každý čeká tu křehkost a něhu, že je všechno průhledné, tentokrát to tak úplně nebude a sama se učím, jak s tím fungovat,“ uzavírá designérka.