Šperkařka ze slavného rodu se svého snu nevzdala: Znáte její snubní prsteny?

„Nedávno mi jeden muž poslal obrázek přes sociální sítě, že tohle našel na půdě po své babičce,“ ukazuje čtyřiatřicetiletá Lenka Kerlická krásně propracovanou ručně vyrobenou špičku na cigaretu uloženou ve starožitné krabičce. „I když jsem hned z fotky nepoznala, o co jde, byla tam dobře čitelná značka – Kerlitzky. Hned mi bylo jasné, že to má něco společného s naším rodem, a byla jsem nadšená,“ popisuje designérka, jaké náhody ji posouvají dále v pátrání po šperkařské tradici v její rodině. „Pán byl moc hodný a daroval mi špičku s tím, že pro mě bude mít mnohem větší cenu, než má pro něj, nebo pro kohokoliv jiného,“ říká Lenka, která ještě donedávna vůbec netušila, že jí v těle koluje šperkařská krev.

FOTO: archiv L. Kerlické

„Bavila jsem se s jednou starší paní, která mi do dílny přinesla ukázat své naleštěné šperky, které vyráběli Kerlitzští a vyprávěla mi, jak s babičkou chodili do zlatnictví naproti orloji. To měli moji příbuzní. Patřím k jednomu z nejvýznamnějších pražských zlatnických rodů, kde bylo více než třicet zlatnických mistrů. Traduje se dokonce, že jeden z nich kdysi vlastnil jeden ze sedmi klíčů od korunovačních klenotů. A já jsem o svých kořenech až do nedávna vážně neměla ani páru! Doma jsme o tom nikdy nemluvili a já nic takového až do dospělosti netušila.“

Od katedry do ateliéru
Už v dětství měla Lenka ráda výtvarku a bavilo ji, když mohla něco vyrábět a tvořit. „Vždycky jsem strašně milovala sklo. Všechny barevné střepy, které jsem našla na zemi, jsem sbírala a koukala přes ně,“ vypráví v útulném a moderně vybaveném ateliéru na pražském Smíchově, jehož součástí je dílna i showroom. Pro šperkařku byla tahle dětská hra otevřenou bránou do kouzelného světa vlastní fantazie. Když se později rozhodovala na jakou střední školu, uvažovala i o studiu v Novém Boru. „Vyučovali tam sklo. Velmi mě to tam táhlo, ale zároveň jsem byla líný teenager a nechtěla jsem z Prahy,“ usmívá se designérka.

FOTO: archiv L. Kerlické

Tak nakonec vystudovala průmyslovku a pak pedagogickou fakultu. Po jejím skončení nastoupila jako kantorka v pražských Modřanech a učila děti na prvním stupni základní školy. „To, že nezůstanu ve školství, mi bylo jasné, ale vlastně o tom rozhodla až náhoda,“ vypráví o svých začátcích. Umělecké profese se zuby nehty nechtěla vzdát a doma po večerech malovala, vymýšlela a tvořila. „Na internetu jsem potom našla sadu s kahanem, s jejíž pomocí se dalo v domácích podmínkách tavit sklo. Hned jsem volala mámě, aby mi půjčila peníze, že si to musím koupit, a hned jsem začala vytvářet první objekty.“

FOTO: archiv L. Kerlické

Po počátečním nadšení ale nastaly problémy. „Hledala jsem nějaké komponenty, do kterých by se objekty daly zasadit, ale nic se mi nelíbilo,“ vysvětluje designérka, proč se musela začít zajímat o kurzy, kde by se naučila pracovat s kovem. „Dostala jsem se až k učebnímu oboru zlatnictví, který jsem začala studovala při práci,“ popisuje Lenka, která se s obrovskou energií vrhla do studia a výroby prvních šperků. Po několika měsících však studium přestalo naplňovat její očekávání. Začala zjišťovat, že pilování a letování rovných plechů není to, co by chtěla.

FOTO: archiv L. Kerlické

„Kov je pro mě obrovská inspirace. Baví mě ten pohyb a energie, kterou materiál má, když se roztaví. Na škole jsme s tím ale vůbec nepracovali. Neučili nás, jak využít ten obrovský potenciál. Naštěstí jsem ale objevila metodu ztraceného vosku, která mě posunula zase o kus dále,“ líčí šperkařka. Metoda, kdy se zlato tvaruje v roztaveném vosku, ji přesvědčila o tom, že se dá vydat i jinou než klasickou cestou. Školu nakonec dodělala a v praxi dnes spojuje netradiční postupy s těmi tradičními. Díky tomu tak vznikají naprosto unikátní šperky s Lenčiným rukopisem.

FOTO: archiv L. Kerlické

Sedmadvacítka není náhoda
V době, kdy se o její netradiční zvlněné šperky začali zajímat první zákazníci a pomalu si začala být jako šperkařka jistá, si předsevzala, že se postaví na vlastní nohy a opustí dosavadní jistoty plynoucí ze zaměstnání ve státní sféře. „Na jedné rodinné sešlosti jsem se rozhodla oznámit, že měním práci. Měla jsem velkou trému, ale překvapivě se to shledalo s velkým ohlasem. Jeden ze strejdů se mě zeptal: A to víš, že máme zlatníky v rodině? A já na to: To teda nevím! To si děláš legraci?! “ Popisuje Lenka situaci, kdy se jí podlomila kolena, když se dozvěděla, že šperkařská tradice v jejich rodině sahá až do roku 1650, že její životní cesta není náhoda a že se titěrné práci se zlatem věnovaly v její rodině generace před ní. Všechno jí najednou zapadlo do mozaiky a začalo dávat hlubší smysl. „Dodalo mi to zase odvahu a víru v sebe samu posunout práci zase o krok dále. Je důležité věřit svým snům, pocitům a vlastní intuici.“

FOTO: archiv L. Kerlické

Lenka už šest let vyrábí šperky pod značkou 27JEWELRY a kromě ateliéru na Smíchově má také butik v areálu pražského hotelu Mandarin Oriental na Malé Straně. „Sedmadvacítka mě provází celý život, ať už v podobě pořadového čísla na poště, nebo se mihne na autě, které okolo mě projíždí,“ vypráví designérka, která prý měla hned jasno, když přemýšlela nad názvem značky. „Věřím, že se sedmadvacítkou se v životě nepotkávám jen tak. Není to náhoda, stejně jako moje cesta ke šperkařině,“ usmívá se.

Dnes má Lenka mnoho fanoušků. O její něžné, nepravidelné a zvlněné zásnubní a snubní prsteny je velký zájem. Možná i proto, že se navzájem krásně doplňují a dobře sedí na ruce. „Zásnubní se pak dají sesadit k sobě se snubními prstýnky, takže vytvoří hezkou dvojici.“ Designérka vyrábí šperky ze zlata, nebo z platiny. „Ten prsten by měl vydržet navždy, proto je vyrábím jen z těchto ušlechtilých materiálů.“

Jeden z jejich prvních prstenů krásně zvlněný Band Simple, který podle šperkařky charakterizuje celou její tvorbu, se pořád drží na špici v žebříčku prodejů. „Zákazníci mají také hodně rádi prsteny typu Cluster, kde k sobě netradičním způsobem spojuji do zajímavých kompozic drahé kameny, například čiré, nebo černé brilianty.“

A často také šperkařka vyrábí náhrdelníky, nebo náušnice k různým příležitostem, ať jde o výročí, nebo narozeniny. „Pořád se hledám a stále vymýšlím nové věci. V poslední době jsem začala dělat třeba náušnice pro děti a také manžetové knoflíčky pro muže.“ Většinu šperků Lenka vyrábí na zakázku. „Vždycky s oblibou říkám: Jestli se vám líbí můj styl, vymyslíme cokoliv. Musím však mít autorskou volnost. “

Oblíbené jsou také její účty na sociálních sítích, kde ukazuje nejen novinky, ale také výrobu jednotlivých šperků. „To, že za mnou přicházejí další a další lidé, mi dodává energii tvořit další věci, rozvíjet se a žít si svůj sen.“ Lenka tak díky své intuici, píli a odhodlání začala psát novou kapitolu slavného rodu a stala se další významnou šperkařkou v rodokmenu Kerlických.