
Šperkařka ze slavného rodu se svého snu nevzdala: Znáte její snubní prsteny?
V dětství s oblibou koukala přes barevná sklíčka, v dospělosti začala tavit kov. Když se rozhodla, že se postaví na vlastní nohy a vybuduje vlastní značku 27JEWELRY, dozvěděla se, že zlato má v krvi. Její příbuzní totiž patřili po generace k velmi váženým a uznávaným pražským zlatníkům. Jak vznikají půvabné šperky, které jsou mezi nevěstami hitem? A proč je důležité jít si za svým snem a nesejít z cesty?
„Nedávno mi jeden muž poslal obrázek přes sociální sítě, že tohle našel na půdě po své babičce,“ ukazuje čtyřiatřicetiletá Lenka Kerlická krásně propracovanou ručně vyrobenou špičku na cigaretu uloženou ve starožitné krabičce. „I když jsem hned z fotky nepoznala, o co jde, byla tam dobře čitelná značka – Kerlitzky. Hned mi bylo jasné, že to má něco společného s naším rodem, a byla jsem nadšená,“ popisuje designérka, jaké náhody ji posouvají dále v pátrání po šperkařské tradici v její rodině. „Pán byl moc hodný a daroval mi špičku s tím, že pro mě bude mít mnohem větší cenu, než má pro něj, nebo pro kohokoliv jiného,“ říká Lenka, která ještě donedávna vůbec netušila, že jí v těle koluje šperkařská krev.
„Bavila jsem se s jednou starší paní, která mi do dílny přinesla
ukázat své naleštěné šperky, které vyráběli Kerlitzští a vyprávěla
mi, jak s babičkou chodili do zlatnictví naproti orloji. To měli moji
příbuzní. Patřím k jednomu z nejvýznamnějších pražských
zlatnických rodů, kde bylo více než třicet zlatnických mistrů. Traduje se
dokonce, že jeden z nich kdysi vlastnil jeden ze sedmi klíčů od
korunovačních klenotů. A já jsem o svých kořenech až do nedávna
vážně neměla ani páru! Doma jsme o tom nikdy nemluvili a já nic takového
až do dospělosti netušila.“
Od katedry do ateliéru
Už v dětství měla Lenka ráda výtvarku a bavilo ji, když mohla něco
vyrábět a tvořit. „Vždycky jsem strašně milovala sklo. Všechny barevné
střepy, které jsem našla na zemi, jsem sbírala a koukala přes ně,“
vypráví v útulném a moderně vybaveném ateliéru na pražském Smíchově,
jehož součástí je dílna i showroom. Pro šperkařku byla tahle dětská
hra otevřenou bránou do kouzelného světa vlastní fantazie. Když se
později rozhodovala na jakou střední školu, uvažovala i o studiu
v Novém Boru. „Vyučovali tam sklo. Velmi mě to tam táhlo, ale zároveň
jsem byla líný teenager a nechtěla jsem z Prahy,“ usmívá se
designérka.
Tak nakonec vystudovala průmyslovku a pak pedagogickou fakultu. Po jejím
skončení nastoupila jako kantorka v pražských Modřanech a učila děti na
prvním stupni základní školy. „To, že nezůstanu ve školství, mi bylo
jasné, ale vlastně o tom rozhodla až náhoda,“ vypráví o svých
začátcích. Umělecké profese se zuby nehty nechtěla vzdát a doma po
večerech malovala, vymýšlela a tvořila. „Na internetu jsem potom našla
sadu s kahanem, s jejíž pomocí se dalo v domácích podmínkách tavit
sklo. Hned jsem volala mámě, aby mi půjčila peníze, že si to musím
koupit, a hned jsem začala vytvářet první objekty.“
Po počátečním nadšení ale nastaly problémy. „Hledala jsem nějaké
komponenty, do kterých by se objekty daly zasadit, ale nic se mi nelíbilo,“
vysvětluje designérka, proč se musela začít zajímat o kurzy, kde by se
naučila pracovat s kovem. „Dostala jsem se až k učebnímu oboru
zlatnictví, který jsem začala studovala při práci,“ popisuje Lenka,
která se s obrovskou energií vrhla do studia a výroby prvních šperků. Po
několika měsících však studium přestalo naplňovat její očekávání.
Začala zjišťovat, že pilování a letování rovných plechů není to, co
by chtěla.
„Kov je pro mě obrovská inspirace. Baví mě ten pohyb a energie, kterou
materiál má, když se roztaví. Na škole jsme s tím ale vůbec nepracovali.
Neučili nás, jak využít ten obrovský potenciál. Naštěstí jsem ale
objevila metodu ztraceného vosku, která mě posunula zase o kus dále,“
líčí šperkařka. Metoda, kdy se zlato tvaruje v roztaveném vosku, ji
přesvědčila o tom, že se dá vydat i jinou než klasickou cestou. Školu
nakonec dodělala a v praxi dnes spojuje netradiční postupy s těmi
tradičními. Díky tomu tak vznikají naprosto unikátní šperky s Lenčiným
rukopisem.
Sedmadvacítka není náhoda
V době, kdy se o její netradiční zvlněné šperky začali zajímat první
zákazníci a pomalu si začala být jako šperkařka jistá, si předsevzala,
že se postaví na vlastní nohy a opustí dosavadní jistoty plynoucí ze
zaměstnání ve státní sféře. „Na jedné rodinné sešlosti jsem se
rozhodla oznámit, že měním práci. Měla jsem velkou trému, ale
překvapivě se to shledalo s velkým ohlasem. Jeden ze strejdů se mě zeptal:
A to víš, že máme zlatníky v rodině? A já na to: To teda
nevím! To si děláš legraci?! “ Popisuje Lenka situaci, kdy se jí
podlomila kolena, když se dozvěděla, že šperkařská tradice v jejich
rodině sahá až do roku 1650, že její životní cesta není náhoda a že se
titěrné práci se zlatem věnovaly v její rodině generace před ní.
Všechno jí najednou zapadlo do mozaiky a začalo dávat hlubší smysl.
„Dodalo mi to zase odvahu a víru v sebe samu posunout práci zase o krok
dále. Je důležité věřit svým snům, pocitům a vlastní intuici.“
Lenka už šest let vyrábí šperky pod značkou 27JEWELRY a kromě ateliéru
na Smíchově má také butik v areálu pražského hotelu Mandarin Oriental na
Malé Straně. „Sedmadvacítka mě provází celý život, ať už v podobě
pořadového čísla na poště, nebo se mihne na autě, které okolo mě
projíždí,“ vypráví designérka, která prý měla hned jasno, když
přemýšlela nad názvem značky. „Věřím, že se sedmadvacítkou se
v životě nepotkávám jen tak. Není to náhoda, stejně jako moje cesta ke
šperkařině,“ usmívá se.
Dnes má Lenka mnoho fanoušků. O její něžné, nepravidelné a zvlněné
zásnubní a snubní prsteny je velký zájem. Možná i proto, že se
navzájem krásně doplňují a dobře sedí na ruce. „Zásnubní se pak dají
sesadit k sobě se snubními prstýnky, takže vytvoří hezkou dvojici.“
Designérka vyrábí šperky ze zlata, nebo z platiny. „Ten prsten by měl
vydržet navždy, proto je vyrábím jen z těchto ušlechtilých
materiálů.“
Jeden z jejich prvních prstenů krásně zvlněný Band Simple, který podle
šperkařky charakterizuje celou její tvorbu, se pořád drží na špici
v žebříčku prodejů. „Zákazníci mají také hodně rádi prsteny typu
Cluster, kde k sobě netradičním způsobem spojuji do zajímavých kompozic
drahé kameny, například čiré, nebo černé brilianty.“
A často také šperkařka vyrábí náhrdelníky, nebo náušnice k různým
příležitostem, ať jde o výročí, nebo narozeniny. „Pořád se hledám a
stále vymýšlím nové věci. V poslední době jsem začala dělat třeba
náušnice pro děti a také manžetové knoflíčky pro muže.“ Většinu
šperků Lenka vyrábí na zakázku. „Vždycky s oblibou říkám: Jestli
se vám líbí můj styl, vymyslíme cokoliv. Musím však mít autorskou
volnost. “
Oblíbené jsou také její účty na sociálních sítích, kde ukazuje nejen
novinky, ale také výrobu jednotlivých šperků. „To, že za mnou
přicházejí další a další lidé, mi dodává energii tvořit další
věci, rozvíjet se a žít si svůj sen.“ Lenka tak díky své intuici, píli
a odhodlání začala psát novou kapitolu slavného rodu a stala se další
významnou šperkařkou v rodokmenu Kerlických.